Ostrava - Vítkovice: Historie
Co říci z historie Vítkovic právě Tobě, který procházíš tyto stránky? Jak Tě neunavit, poučit a pozvat k nám?
Tedy v krátkosti:
- Počátkem 14. století byly Vítkovice malou vesničkou, již vlastnili bratři Petr a Jan z Paskova (Paczkow). To dokládá první listinná zmínka o obci, a to ze dne 15. června 1357, kdy bratři potvrdili dědičnou rychtu svému bratranci Michalovi.
- K rychtě patřilo 1,5 lánu polí a 18 ks dobytka, krčma, právo rybolovu a třetina z vybraných soudních pokut.
- Vznik Vítkovic a původ jejich jména se různí. Některé teorie uvažují o souvislosti s údajnou kolonizační činností mocného rodu Vítkovců, jiné je spojují se šlechtickým rodem Vítků z Vikštejna, kteří se podíleli na kolonizaci držav olomouckých biskupů, jejichž lénem byla později oblast mezi řekou Odrou, Ostravicí a Beskydami.
- Od roku 1437 už byly Vítkovice uváděny jako součást hukvaldského panství a jeho osudy sdílely až do roku 1848. Vesnička se nijak zvlášť nerozvíjela, v roce 1581 zde žilo kolem 100 obyvatel a ještě ve dvacátých letech 19. století měly Vítkovice 23 domů a necelých 200 obyvatel.
Pro vesničku se stal začátkem „nového“ života rok 1828. Olomouckým arcibiskupem arcivévodou Rudolfem Habsburským (viz foto) bylo na základě doporučení vídeňského profesora F. X. Riepla rozhodnuto vystavět ve Vítkovicích první pudlovací pec k zušlechťování surového železa, první toho druhu v rakouské monarchii. Tato „Rudolfova huť „ byla později rozšiřována o další provozní zařízení. V roce 1836 a 1838 byly postaveny dvě první koksové vysoké pece,, byly získány rudné a uhelné doly. V roce 1843 získal huť Salomon Mayer, svobodný pán Rothschild. Za pomoci hutních odborníků evropského významu byl vybudován jeden z nejmodernějších železářských podniků v tehdejší Evropě.
A tak se z malé vesničky s několika dřevěnými domy stávala postupně rozrůstající se obec. V nových obytných domech nacházeli domov nejenom zaměstnanci hutí z okolních vesnic, ale z dalekého okolí, z Německa a Poláci z Haliče.
V roce 1891 bylo ve Vítkovicích započato s hloubením Jámy Louis, od roku 1885 se vyráběly kovové výrobky v továrně Dingo-Dienenthal, v roce 1886 byla založena Vítkovická cementárna Adolfa Suesse a spol. a vyrůstaly další menší závody. Z vesničky se stala tovární ves, která se rozsáhlou průmyslovou, bytovou a občanskou zástavbou měnila na průmyslové město. Dne 11. prosince 1908 pak byla vesnička Vítkovice na město i povýšena.
Co je na Vítkovicích ale nejzajímavější?
Že si majitelé železáren dobře uvědomovali, že nejen bydlení je důležité. Pečovali i o zdraví, vzdělání a kulturu nejen svých zaměstnanců. Už v roce 1843 postavili první školu, koncem třicátých let 19. století první špitál. Původně chaotická výstavba dostala řád po příchodu nového ředitele hutí Paula Kupelwiesera (viz foto), tvůrce „nových Vítkovic“. Sociální reformy, vytvoření kádru vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, rozvoj výstavby – to vše na svou dobu nebývalé předběhlo svou dobu a dodnes je možné stopy P. Kupelwiesera ve Vítkovicích najít. Komplexy obytných domů pro úředníky, mistry, kolonie pro dělníky, kasárna pro svobodné, to vše doprovázeno zavedením vodovodu a kanalizace, parková zeleň vytvářelo moderní městskou zástavbu. Nescházel kostel a fara, závodní hotel, moderní nemocnice, tělocvičny, školy, chudobince, jatka, domovy pro přestárlé. Na přelomu 19. a 20. století zde fungoval telegraf, železniční a dopravní spojení, tramvajová linka, autotaxi, občanská záložna, Obecní spořitelna, knihovny. To vše doplňoval i soukromá občanská zástavba, rozrůstání živností, budování spolkových zařízení, pěveckých a divadelních souborů. Významně se rozvíjel i sport a tělovýchova.
Ale život zde nebyl jen idylický, docházelo k politickým a národnostním konfliktům, k boji za českou řeč a školy. Rozvoj Vítkovic zastavila I. světová válka a své místo hledaly i v novém československém státě po roce 1918. Ještě v roce 1921 zaznamenaly Vítkovice nejvyššího počtu obyvatel ve své historii – žilo zde 27 359 osob, byla zahájena další etapa výstavby (založeno druhé náměstí, Husův sbor, Městské lázně, hudební škola, studentský domov a další). V roce 1924 však byly sloučeny s Moravskou Ostravou a tím ztratily svou samostatnost. Po II. svět. válce pokračovala expanze železáren do obce, až měla být postupně v sedmdesátých letech téměř pohlcena. Teprve po roce 1989 se situace začala měnit. V roce 1990 se staly Vítkovice samostatným obvodem, v radnici, postavené v roce 1902 začala pracoval obecní samospráva. A Vítkovice, vstávající jako Fénix z popela, vám nabízíme dnes.
